ALASKA - Freerider´s dream - Powderline.cz

Zdroj článku: POWDER LINE
 

Tento sen se mi podařilo splnit letošní zimu a chtěl bych se tímto článkem podělit o zkušenosti, které se možná budou hodit.
Přípravy začaly již v létě, kdy jsme domlouvali s Robinem Kaletou partu, se kterou pojedeme. Nakonec jsme vyrazili v šesti a to: Robin Kaleta, Filip Paseka, Aleš Zeman, Martin Lucuk, za kameru se postavil Martin Vrbický, za hledáček fotoaparátu Vítek Ludvík.

Odlétáme z Prahy 15.3. směr Amsterdam – Mineapolis - Anchorage, snažíme se všelijak nadzvedávat zavazadla, abychom neplatili nadváhu, výsledných 55e navíc za board bag se dá skousnout. Celkově letenka vyšla i s nadváhou na cca 23 tisíc.
Problémy s naplněnými tlakovými láhvemi z batohu ABS a Snowpulse nás potkali naštěstí jen v Praze, i když byly předem hlášeny, doporučuji při odbavování znova nahlásit, pak už nebyl nikde problém, ale pozor, potkali jsme Němce, který si bomby, říkejme tomu raději láhve, :-) vzal do příručního zavazadla, i když měl technickou dokumentaci přímo z ABS, tak měl v Mineapolis problémy, ale vše nakonec s komplikacemi a dohadováním vyřešil.Tak konečně po 21 hodinách vystupujeme v Anchorage. Pouštíme se do naplánovaných úkolů, jako je půjčení karavanu (120$ den), v místních inzerátech, ale taky na webu hledáme sněžný skútr a v neposlední řadě vozík, který se nám zázračně podařilo sehnat od místního lokála za dobrovolných 100 dolarů.

 

Po třech dnech za pěkného počasí konečně vyrážíme na místo určení cca 5 hod. cesty do Thompson passu. Stav a výška sněhu je oproti minulé zimě velmi slabá. Bohužel se k tomu ještě přidala vichřice, která před 3 dny vyfoukala všechen prašan do neznáma, takže na nás čekalo nemilé překvapení, s kterým nikdo nepočítal :-), takže není od věci před odjezdem čeknout počasí a množství bíle pokrývky. AK není totiž zárukou prašanu, jak jsme předpokládali, a ani nás nenapadlo, že to může takhle dopadnout. Čekujeme tedy okolí Thompson passu, objíždíme různé Heli společnosti, kterých je v okolí min. 5, tento týden mají všude volno, ale bohužel sněhové podmínky nám všichni potvrdili, že je vše ufoukané na beton maximálně 10-15 cm prachu, takže heli odkládáme, doufáme, že se podmínky zlepší. Ceny heli na jeden den jsou skoro všude stejné, vyjde to na 800us na osobu, je v tom 6 letů, někde se dají koupit i jednotlivé jízdy min. za 150us, podle vzdálenosti letu nebo půl den (3 jízdy) za 450us, další možnost je tzv. letová hodina, ta už stála různě od 3000us přes 3800us až na pěknou raketu, a to 4400us, ti levnější jsou dále od hor, tzn. že déle letíte, takže nakonec platíte stejně. Pokud chcete natáčet a fotit a hlavně si ukázat, co chcete jezdit, a ne že vám guide něco vybere, není jiná volba než letová hodina. My jsme si vybrali společnost ABA, která je přímo v Thompson passu, kde jsme měli zaparkovaný náš caravan a odtud jsme totiž mohli rovnou vyrážet pěšky nebo na skútru do okolních kopců, letová hodina tady vycházela na 3800us Robin s nimi lítal už loni a měl s nimi kladné zkušenosti. První týden bylo azurko, tak jsme to využili k prozkoumání kopců, chození po ledovci a hledání aspoň trošku powderu, procvičování s pípákama nebo třeba nácvik převozu zraněného, kdy si musíš pomoci snb nebo ski udělat sáně, protože když jsi někde nahoře bez heli, jen hikuješ a něco se stane, si odkázaný na sebe a kámoše, není tam totiž nikde signál, že by jsi mohl zavolat pomoc, maximálně můžeš mít světlici. Taky jsme stavěli iglů nahoře v sedle, v kterém jsme nakonec strávili jednu noc a hlavně jsme se taky seznámili s naším skútrem, není žádná sranda s ním něco vyjet, raz dva se zahrabete a následné vykopávání zabere dost času, ale taky vezme hodně sil a to nemluvím o pádech pana orel, ale postupem času jsme skútr ovládli a už nám byl pomocníkem. Není skútr jako skútr, záleží na délce pásu je třeba minimálně 144, a taky šířka pásu a délka lopatek je velice důležitá, když zvolíte špatně můžete jezdit se skútrem maximálně do pekárny pro pečivo :-).

Cca po 5 dnech přišlo vysněné sněžení, jenomže do konce našeho pobytu už nás neopustilo, tzn. že nebylo ani jeden den azurko, chodily okna někdy 30 min. někdy 3 hod. Což nám zkomplikovala veškeré natáčení a focení, jediná šance, jak se dostat rychle na horu, když je pěkně je heli, jenomže tam byl kámen úrazu. Samozřejmě jsme nebyli jediní, kdo chtěl lítat, byly tady skupiny trošku finančně jinde než my a měli zaplaceny celý týden létání, což pro nás znamenalo, že nebude jen tak lehké se dostat k létání, neměli jsme totiž ani žádnou rezervaci jako ostatní. Ti se s tím moc nemazlili a měli předem zaplacený celý týden a musím upozornit, že v případě špatného počasí neprolétáte všechny dny, peníze nevracejí, maximálně vám neprolétané dny přesunou na další rok :-). Po spoustě jednání s šéfem, nám slíbil, že letovou hodinu nám může dát jedině ráno před skupinami nebo až odpoledne až dolítají, což vypadalo nadějně, ale bohužel vzhledem k počasí se to stalo nereálné, protože bylo více mlhy a sněžení než slunečných okamžiků, kdy se dalo létat tzn., že partička, co měla zaplacené létání nestíhala prolítat to, co měla a pořád se to na sebe nabalovalo, a když bylo pěkně, tak létali do té doby dokud to šlo, takže prostor pro letovou hodinu je nereálný, loni totiž měli k dispozici dva vrtulníky, letos bohužel sněhové podmínky nebyly ideální, tak měli heli jen jednu a to byl ten problém… Jediná šance létat byla zaplatit si jízdu, ale jak jsme bohužel zjistili, s jednou jízdou jsme byli až na konci fronty a přeskakovali nás partičky, co si koupily celý den, které samozřejmě upřednostňovali, tak nezbývalo než koupit aspoň půl den, což jsou 3 jízdy, aby nás tam někde šoupli, čekaní bylo nekonečné nejhorší bylo, že jsme tam museli být od rána, protože nevěděli kdy přesně můžeme letět, tzn. v 8 ráno nástup a čekáš, kdy přijde tvůj čas a ten přišel třeba až ve 3 odpoledne, tímto nám bylo jasné, že z natáčení nebude nic, protože na to nebyl prostor ani počasí, bylo to nevyzpytatelné čekáš u heli a nejednou okno hoďku, dvě a v tobě to vře, že někde nešlapeš a nedáváš lajny, ale na druhou stranu je tady zase chtíč zkusit heli, nakonec se nám podařilo 3x letět, ale vše bylo omezeno počasím tzn., že žádné mega aljašské lajny to nebyly, ale o adrenalin nebyla nouze, už jen přistávání s heli na 2m široké hraně byl zážitek a taky potom vstřícnost guida, který viděl naše zklamání, že nás museli vysadit v půlce kopce kvůli zhoršení počasí a měl následovat sjezd v rozjezděném terénu, tak nás do jinak nedostupného vedlejšího žlebu spustil na laně, díky :-). Zážitky jsou třešnička na dortu, bohužel chyběla, ale počasí neporučíme. Příště bych určitě předem rezervoval a zaplatil, jinač to nejde, aspoň jeden den nebo leteckou hodinu, ať s vámi počítají a pak už není problém dokoupit další, ale budete mezi prvníma v pořadí. No a pak není třeba stresovat a čekat jestli bude volno a může se v klidu vyrazit na hike, hodně pomůže skútr, dá se dostat dost vysoko a pak už jen třeba šlapat žleby (hikovali jsme cca 3 hoďky v mlíku, přišlo okno a během 10 min tam byla partička na skútrech), ale je třeba ho dostat do ruky jinak je to trápení a ne pomoc.

 

Tak to by tak nějak v kostce bylo vše, nějaké  materiály máme, tak se pokusíme něco vytvořit a dáme info, kdy kde bude nějaká prezentace. Diky za podporu: Millet , Hudy,  Redbull , Ltb , Salebra , Dakine, 

Zdarec
Fiďas z
http://www.honkytonk.cz/

Photo galerie by Vítek Ludvík : http://www.powderline.cz/cs/galerie/fotogalerie/alaska-freeride-sen/

 

 

 

ALASKA - Freerider´s dream - Powderline.cz

Komentáře

[+] Přidat komentář

Dosud nebyl vložen žádný příspěvek.